Milí přátelé,
dovolte mi sdílet poznání z posledních dní, týkající se dění okolo i v nás.
Pocity strachu, bez-moci a nejistoty, malosti, posilované rostoucím tlakem, chaosem nepřehledností a nelogičností informací, mi evokují obraz osamělého člověka v lodi, zmítané mořskou bouří. Neví, jak zklidnit rozbouřené moře, v okolním šeru nevidí ostatní lodě, nad sebou nevidí oblohu, a nevidí ani vesla ve své lodi.
Možností, kterou máme ve svých rukách (a není to maličkost), je pevně se chopit vesel, která máme po ruce, a jen si jich zatím neuměli nebo nechtěli všimnout. A začít veslovat tak, abychom tu svou loď provedli bez úhony bouří. Soustředěně, s klidem a trpělivostí – máme na to sílu i zkušenost. A nenecháme-li se svést ze své cesty, za použití vnitřní síly, moudrosti a víry, každá bouře jednou ustane, a my dorazíme ke břehu nebo se objeví pomocný člun.
Každý jsme kormidelníkem své lodi života, každý máme svou osobní cestu. Vaši cestu neznám, a nemohu vám radit, jak a kudy kráčet. Ale mohu s vámi sdílet své osobní poznání, protože i mne učí Život sám.
Vnímám teď jako důležité věnovat soustředěnou pozornost jen tomu, co chci rozvíjet, co pro mne má smysl – rozvoji vztahů k sobě i mým blízkým, osobnímu rozvoji, kterého se týká i mé poslání a práce. Naopak pozornost nevěnuji informacím, které přinášejí negativní pocity, zvláště obavy a hněv. Nejde o to tyto pocity potlačit nebo před nimi utéci, ale nerozvíjet je v sobě, jen je nechat projít, a pokud zůstanou „v těle“, vydat je v podobě právě dostupné fyzické aktivity. Ku pomoci je nám příroda, les, zdravý vzduch, slunce.
K tématu strachu mi opět přišel obraz, spojený se známou pohádkou pana Vladislava Vančury Kubula a Kuba Kubikula. Barbucha, medvědí strašidlo, je krmený strachem. Zkouší děsit každého, a pokud se ho někdo bojí, roste a sílí. Ke konci pohádky již není, kdo by se bál, a ze strašidla se stává malý psík.
Opakem strachu je důvěra. Pokud budeme posilovat svou důvěru (víru) – v sebe a svou vnitřní sílu, v lidství, sílu spolupráce a soucítění, rozpustíme i strach v nás.
A shrnutí na závěr? Užívejme každý okamžik, ať už sami nebo ve společnosti svých milých, hrajme si s dětmi i bez nich, choďme ven do přírody a zhluboka dýchejme čistý vzduch. Dělejme radost sami sobě, pomáhejme i druhým. Nebojme se a nebuďme naštvaní, neboť jsme všichni na jedné lodi. Na jedné lodi Života na naší matce Zemi.
A mějme na paměti – před úsvitem bývá největší tma….
Vaše souputnice na cestě životem i lékařka – Katka Kulhánková